Také máš pocit, že když přijdeš ze semináře nebo workshopu osobního rozvoje, jsi nabitý, snažíš se být v pohodě, happy, makáš na sobě, ale tvůj život se skutečně moc nemění? Poznej 8 vzorců kterými si kazíš své vztahy.
Přichází ke mně lidé, kteří i přesto, že navštěvují různé kurzy a semináře, nejsou příliš spokojení se změnami ve svých vztazích. Zvládnou trénovat říkání svých pocitů druhým právě a jenom na kurzu a tím to končí.
Jenomže pocity jsou s námi pořád. Každý den. Nejen na kurzech. Sám jsem si došel trnitou cestou k tomu, že ta nejdůležitější práce v mém životě je naučit se žít v souladu se svými pocity.
Pokud nejednáme v souladu se svým vnitřním pocitem, například tím, že hlavou vyhodnotíme jinou odpověď na otázku jako pro nás výhodnější, nebo tím, že cílenou komunikací zmanipulujeme druhou osobu, zavíráme si tím své srdce a následně tím trpíme.
Pokusím se vám teď přiblížit opakující se vzorce, které jsem rozklíčoval u sebe a které nejčastěji měníme při kvantových terapiích proto, aby klienti pochopili slepou uličku, do které je tyto vzorce dostávají.
Toužíte se „vylepšit“. Chodíte na kurzy a semináře. Přesvědčujete o tom i partnera, že by se měl snažit vylepšit.
Vy i partner pak navštěvujete každý zvlášť své kurzy, semináře, když dorazíte domů, máte pocit, že už jste se každý „zlepšil“.
Stavíte před sebe masku toho „lepšího já“, skrýváte se za ní. A ono to nefunguje. Vztah sám o sobě nezačne fungovat lépe. Vztah se nezlepší sám za pomoci iluzorní masky.
ŘEŠENÍ: Praktikujte to, co jste se na seminářích dozvěděli. Spolupracujte s partnerem. Komunikujte a buďte otevření. Bez spolupráce partnerů bývá důsledkem to, že osobní rozvoj partnery rozděluje.
Tento vzorec vzniká často ve vztahu dvou lidí s prvním vzorcem „toužím být lepší“. Když se sejdou dvě masky „lepších já“, tak se rozehrává šílená hra na to, která z těch dvou masek je lepší.
Pokud navštěvujete kurzy, děláte to, co jste se naučili a pořád máte pocit, že nejste dost dobří, tak se na chvíli zastavte. Odpovězte si na otázku „Sdílím svůj pocit nedostatečnosti se svým partnerem?“.
Jestli tuhle pravdu s partnerem nesdílíte proto, že váš vztah už má být po té dřině dávno ten super vztah, kde je všechno fajn, tak stále nejste dokonalým partnerem. A nikdy nebudete, protože nic jako dokonalý partner neexistuje.
ŘEŠENÍ: Odložte iluzi dokonalosti. Nic jako dokonalý partner neexistuje. Přijměte to. To stačí. Řekněte si následující tři věty. Pěkně jednu po druhé a sledujte své pocity.
Přijímám, že nic jako dokonalý partner neexistuje.
Přijímám, že nejsem dokonalý partner.
Přijímám se se svými chybami.
Pěkně jednu po druhé a sledujte své pocity. Pokud se objeví negativní pocity například tlak na nějakém místě v těle, nervozita, zlost nebo třeba neschopnost větu vyslovit, zeptejte se sami sebe: „Proč to nemůžu přijmout?“. Najdete tak své další vlastní kódy, které vás ovládají. A ty se dají zpracovat třeba kvantovou terapií.
Přiznat si, že jsem s osobním rozvojem začal proto, že jsem se toužil „vylepšit“ a stát se lepším člověkem z toho důvodu, protože jsem se necítil dost dobrý takový, jaký jsem, je jako skočit sám do vroucí vody.
Zastavte se teď a položte si otázku: „Proč jsem začal s osobním rozvojem“. Buďte k sobě upřímní. Pokud si odpovíte: „protože nejsem dost dobrý“, jste na dobré cestě z toho ven.
Osobní rozvoj není o tom „být lepším“ (partnerem, člověkem, …). Je to o tom rozhodnout se být otevřeným člověkem a díky tomu se stát citlivějším a láskyplnějším člověkem. Ten opravdový osobní rozvoj a rozkvět přijde, když se otevřeme.
ŘEŠENÍ: Když se necítíte dobře, buďte k sobě upřímní a nechoďte si své špatné pocity řešit jinam a jinak, namísto toho je sdílejte se svým partnerem a v pravdě odkrývejte své zranitelné nitro. Pokud toho zatím nejste schopni, bude vám v tom bránit některý z dalších vzorců.
Pokud skrývám svou nedostatečnost, necítím se dost dobrý a používám masky, jakého partnera si asi přitáhnu na základě zákona rezonance? Přeci úplně stejného – tedy také partnera s maskou, který se necítí dost dobrý.
Ve vztahu jsou potom minimálně 4 osoby. Vy, vaše maska, váš partner a jeho maska. A tyhle čtyři osoby si navzájem hrají své hry. Masky se snaží se zlepšit, aby nebyly stále nedostatečné. A vaše osobnost spolu s partnerovou osobností jim v tom pomáhají.
Proč? Protože jinak by vaše osobnost musela jít do zranitelnosti ve vztahu, ale toho se bojí. Bojí se otevřenosti. Musela by přiznat, že se necítí dost dobrá. Že nenávidí nějakou část sebe sama. Proto dělá že ta část neexistuje. A tak před sebou stále maskujeme to, kdo doopravdy jsme, a co cítíme.
ŘEŠENÍ: Dovolte si být zranitelní a sundejte si masky. Technika dovolení je mocná technika, kterou používám na kvantové terapii. Dovolí vyplavit z podvědomí všechny zasunuté vzorce, které nám brání v tom, abychom se viděli takoví, jací jsme.
Většina z nás si strach z vlastních emocí vypěstovala v dětství. Díky napojení na vlastní prožívání děti projevují emoce v plné síle. Emoci prožijí a opustí. Tečka.
Pokud ale dítě v tomto okamžiku viděla maminka a usměrnila ho třeba větou „Kájo to nesmíš tolik křičet, nebo ti nařežu!“, malý Kája si vytvořil vzorec, že prožívání emoce v té síle, kterou cítí je špatné a přijde trest.
S emocemi je to ale jinak. Dokud si emoce nepustíme k tělu (tedy nezačneme je cítit), tak nikdy neodejdou. Drží se blízko nás a čekají na vhodnou chvíli k průniku.
ŘEŠENÍ: Pokud se za každou cenu snažím něčemu vyhnout, tak to vlastně ovládá můj život. Nepřijímám totiž to, co ke mně přichází, ale celý život se snažím vyhýbat něčemu, co za žádnou cenu nechci potkat a tak to „nechtěné“ určuje průběh celého mého života. Proto přijměte emoce, které k vám přichází v právě v tu chvíli a takové intenzitě, kterou pociťujete, a ony odejdou.
Pokud není upřímnost ve vztahu, říkáme tomu sice láska, ale je to závislost. Hra masek, hrané úsměvy, útěky někam, předstírání.
Až když pravdivě odkrýváme svoje nitro s dobrými i nepěknými pocity. Až se zbavíte strachu z prožívání vlastních emocí, třeba hněvu, bolesti, strachu, viny, studu a prožijete je, tak se vytvoří místo pro ty pozitivní.
Skutečná láska a vysoká intimita ve vztahu vzniká ve chvíli, kdy jsme navzájem s partnerem otevřeni tomu, co skutečně cítíme.
ŘEŠENÍ: Opakem lásky není nenávist, ale lhostejnost. Upřímná láska znamená druhého milovat i nenávidět ve chvílích, kdy to tak ucítíte. Upřímně o tom komunikujte. Začněte komunikovat, co možná nejdříve hned jak si uvědomíte, že se mezi vámi něco stalo. Zdržte se obviňování i sebeobviňování, to nikam nevede. Vždy co nejkonkrétněji popište, co a kdy se stalo a jak jste se u toho cítili. Trénujte to. Cílem je naučit se upřímně komunikovat ihned, jakmile to tak ucítíte.
Když na nás všechno ve vztahu tlačí, nevíme kudy kam, tak snadno podlehneme iluzi, že zaskočíme na kurz nebo seminář a tam to vyřešíme. Omyl. Žádný kurz, seminář, workshop ani terapie za vás nic nevyřeší.
Všichni své životy žijeme ve vztazích a ne na kurzech, seminářích ani terapiích. Dokud se budete snažit stát se „lepším“ a nebudete nabyté aha momenty skutečně žít a sami dělat změny ve svých životech, tak se nic skutečně nezmění.
Přítelkyně mi říká: jsou to sračky. Tvoje sračky. Můžeš si je zabalit do zlatého papíru, dát na ně stříbrnou mašli, ale pořád to jsou jenom přebalený sračky. Uvědom si, že jsou tvoje, že je máš ty a ty si je musíš uklidit sám. Nebo nemusíš. Můžeš si je nechat. A tak to je.
ŘEŠENÍ: Přijměte odpovědnost za to, jak se sami cítíte. Přijměte odpovědnost za svoje sračky. Přestaňte si ty sračky malovat narůžovo a jejich zápach přebíjet parfémem. Jděte do akce a změňte to, třeba na kvantové terapii. Nikdo jiný to za vás udělat nemůže. Ani kdyby chtěl.
Strach z odmítnutí a nepřijetí je nejtěžším kalibrem vzorce na závěr. Tak moc se bojíme toho, že nás jiní nepřijmou v naší zranitelnosti, že se o svou otevřenost ani nikdy nepokusíme.
Naše myšlení dokáže vytvořit tuny monstrózních scénářů, jak si o nás ostatní budou myslet, jak jsme slabí, závislí, neschopní, nemožní, nedokonalí, že se odpojujeme od sebe sami, abychom si vytvářeli obranné zdi a hradby.
Plýtváme energií na to, že se tváříme, že to tak není. Vyrábíme si masky, díky kterým své vztahy ztrácíme jenom díky tomu, že nejsme otevření a nepracujeme na vzájemném propojení.
Oddělujeme se od ostatních tím, že se tváříme, že jsme lepší. Lepší člověk, lepší partner, lepší než kdokoli jiný. Teď už jsem hoden lásky, ale ta nepřichází. Protože nemůže. Maska si zase přitáhne jen masku. Navenek dál nosíme masky a uvnitř tak zoufale toužíme po lásce.
ŘEŠENÍ: Sebeláska a sebe přijetí. To je tím řešením. Pokud víte, že vám stále ještě něco v sebelásce chybí, je potřeba vypátrat co vám na sobě ještě vadí a proč nejsme se sebou spokojeni a nemilujete se. Zjistěte, jaké vzorce si sebou stále ještě nesete, pochopte je a zpracujte. Řešení vztahu sama k sobě řeším v rámci zpracování základních vztahů na každé kvantové terapii.
Nenechte si proto už dál kazit své vztahy, protože pokud u sebe zjistíte některý z 8 vzorců kterými si kazíš své vztahy, představil jsem vám pro něj řešení, které zaručeně pomáhá. Pomohly mně osobně a pomohou i vám. Pokud se rozhodnete.
Věnujte se proto dál sami sobě. Zabývejte se osobním rozvojem na kurzech, seminářích nebo workshopech, ale vždy si buďte vědomí toho, že je to pomoc, jak se stát více sám sebou. Nikdy ne lepším nebo dokonalejším.
Ukazujte lidem kolem sebe, že se nesnažíte být dokonalí, ale jste sami sebou. Nežeňte se za iluzí lepšího já, ale žijte a sdílíte svůj vlastní život takoví, jací právě jste. Milujte nejdříve sami sebe a pak i ostatní, protože přijetím a láskou k sobě samému začíná přijetí a láska k ostatním.
Nechť je otevřenost i vaší cestou.