Narodil jsem se přesně na začátku poslední čtvrtiny minulého století. Vím, zní to divně. Často přemýšlím, proč jsem měl všechen ten překotný vývoj vidět. Měl jsem štěstí, že se mnou můj dědeček sdílel svou vášeň - elektroniku.

Začalo to celkem nenápadně blikačem tří žárovek do robota, slepeného z krabice od pracího prášku a krabiček zubních past, v mých šesti letech. To, že mi nedal hotový výrobek, ale nechal mně součástky vybrat, sletovat a namontovat do robota ve mně vzbudilo celoživotní zájem o tuto oblast lidské činnosti. Nepřestávalo mě fascinovat, jak znovu a znovu zprovozňoval porouchané fény, mixéry, rádia a televize a vyráběl pro své známé televizní hry. To jsem ale ještě netušil, co přijde dál.

Jednoho dne donesl z práce domů černou krabičku, kterou jsme připojili k černobílé televizi. Hodinu koukal do papíru a mačkal šedivá tlačítka. Pak to přišlo. Poprvé sem viděl, jak napsaný program oživuje bílou plochu televizoru, počítač čeká na zadání tří čísel a po deseti minutách vytiskne výsledek. Byl to výpočet vinutí cívky a já se poprvé zamiloval.

Do jedniček a nul 🙂

Po vyučení jsem dva roky dělal pro státní podnik to, čím jsem se vyučil. Tady jsem poprvé viděl mnohaúrovňovou organizaci práce, systém řízení, efektivitu. Nebyla to moje cesta.

V roce 1995 jsem začal podnikat, oženil se a odešel z mého rodného města do Prahy. Byl to přelomový rok. Začátky nebyly lehké. Podnikání se rozjíždělo jen zvolna a společné bydlení u tchýně bylo zdrojem mnoha důvodů k zamyšlení.

Moje ohnivá povaha se střetávala s dalším ohněm. Stále dokola se opakující situace, které se neustále přiostřovaly. Neviděl jsem z nich jinou cestu ven než útěk. Útěk od všech problémů zpět domů, do svého bytu na severu Čech.

Znamenalo by to ale opustit mojí milovanou ženu. Musí přece existovat i jiná cesta! Všechno jsem podřídil jedinému cíli: co nejdříve našetřit základ na pořízení vlastního bydlení v Praze a konfliktní situace řešit co nejméně.

Osobnostní a duchovní růst se promítly do toho čím jsem se živil. Změny na mně nezůstaly okolím bez povšimnutí a já jsem využil nabídek na absolvování manažerských školení.

Moderní metodiky řízení, využití psychologie v denní praxi, komunikační dovednosti, způsoby vedení a motivování lidí - to byl pro mě zcela nový svět. Nebál jsem se sdílet své zkušenosti a předávat je druhým.

V tu dobu jsem objevil svůj další dar. Umění předávat zkušenosti druhým lidem a měnit jejich vzorce myšlení.

Tato příhoda měla velký vliv na můj styl uvažování. Začal jsem si velmi vážit svého času. Už jsem nevěnoval 70% svého času práci pro druhé. Striktně jsem rozdělil svůj čas všedního dne po 5 hodinách na pracovní, rodinnou a sebevzdělávací část.

Začal jsem více relaxovat a vzdělávat se v oblastech, které by mi přinášely příjmy bez přímé závislosti na spotřebě mého pracovního času. Vstoupil jsem do online programu Tomáše Lukavce „Jsi značka 365“, kde jsem poznal další stejně naladěné lidi.

Více jsem se věnoval studiu psychologie, osobního rozvoje, marketingu a lidské psychiky. Objevil jsem „Metodu RUŠ“ a rychle jsem si ji osvojil. A odtud byl už jen krůček k velkému třesku, který měl od základu změnit můj pohled na život a bytí.

Za dva měsíce od přihlášení do termínu kurzu se událo v mém okolí tolik změn, jako za poslední 3 roky. A všechny změny byly k lepšímu, i když jsem je tak zprvu nevnímal. Když se na to dívám dnes, tak je to jen spousta drobností, ale tehdy s mým nastavením to byly kopance nebo naopak zázraky.

A všechny ty změny měly za cíl jediné – umožnit mi vyřídit a uzavřít vše, co mě mentálně brzdilo a vyčistit prostor před kurzem. Celá ta symfonie náhod – nenáhod mě umožnila plně se soustředit na jedinou věc.

Je 25. 8. 2016 ráno, všude potkávám usměvavé a rozjasněné lidi z organizačního týmu. Po registraci vcházím do sálu, kde sedí 3 lidé. Vybírám si intuitivně místo, připravuji blok na poznámky, listuji skripty a čekám na začátek.

Když nad tím dnes uvažuji hlavou, tak bych si na to místo v sále nikdy nesedl. Tím ale, že se informační pole pro účastníky otevře ještě před kurzem, tak i „hlavou stále přemýšlející” jedinci, jako jsem byl já, dokáží udělat rozhodnutí srdcem.

Není dne, kdy bych nepoděkoval vesmíru a všem zúčastněným za to, jakou souhrou velké synchronicity jsem se dostal na tento kurz a potkal toho nej nej přítele, se kterým společně procházíme transformací a duchovním růstem. Tedy vlastně přítelkyni 😀

Pokud srovnám období, kdy jsem na sobě pracoval sám s tím, co se dělo po kurzu, tak je to jako kdybych srovnával jízdu na oslu s letem stíhačkou. Díky transformaci nastartované na kurzu a možnosti neustále komunikovat na dálku s parťákem jsme se oba posouvali a stále posouváme mnohem rychleji, než kdybychom pracovali každý sám.

Když jsem byl v této fázi transformace, měnil jsem své názory, postoje a hlavně vibrace. Lidé jsou citliví na vibrace. Některým nové vibrace vyloženě vadily. Jiní se jim začali přizpůsobovat.

Máme s mojí Laduškou nádherné manželství. Byť se od léta vynořilo pár témat, které mě koply do mých slabých míst a zavdaly důvod k hádkám. Zrcadlení v akci. Toto období jsme spolu zvládli. Zato v pracovních vztazích se vyměnila spousta lidí. Ale to je přirozené a děje se to všem. Každý má možnost volby.

Další moje zkušenost byla, že nejen lidé, ale i rostliny, zvířata a dokonce elektronika je citlivá na moje vibrace. Postupně začaly naší domácnost opouštět elektronické přístroje malé i velké. A já na nich tak lpěl!

Při mojí práci si lidé čím dál častěji namísto pracovních problémů řeší se mnou své potíže a bloky. Jednou je to dcera, podruhé tchýně, pak vztah s matkou či přítelem, nebo CO je vzdaluje od toho, v čem chtějí podnikat.

Je to velká změna. Uvědomuji si čím dál častěji, že pokud se chtějí pohnout z místa, je pro ně důležité pochopit lekci, která se jim děje a to s mojí pomocí. Teprve po vyřešení toho, co je trápí právě teď nejvíce, jsou schopni se posunout dál v jejich podnikání.

Co má tohle všechno znamenat? Mám snad pro ně dělat něco víc, než jen vysvětlovat a opakovat stále dokola? Co pro ně můžu udělat víc? Jak je tím ještě rychleji provést? Nevím. Sám mám toho v osobním životě ještě dost na zpracování.

Od té chvíle, kdy jsem se rozhodl, že budu praktikem a spojím obě oblasti, tak se změny rozjely ještě více. Připadá mi, že se čas zhušťuje. Je to, jako když se v jednom měsíci stane tolik věcí, jako jindy za celý rok.

Studium, semináře, workshopy, postupy, technika a praxe. Stávající klienti jsou zprvu zaskočeni, ale jdou do toho. Vidím, jak to rychle zabírá. To s čím jsme předtím bojovali měsíce, je do pár týdnů vyřešené.

Byla to správná volba, která se mi stonásobně potvrdila. Funguje to nejenom mně, ale hlavně lidem, kteří doopravdy chtějí. Vše je jen a jen v hlavě. A pokud vyřešíme hlavu, změníme realitu. I u těch, co tomu nevěří, ale dovolí si to a rozhodnou se.

Nejsme zde proto, abychom se trápili. Přišli jsme sem na tuto krásnou planetu prožít šťastný a naplněný život. Ten kdo chce, může se rozhodnout a pochopit bolest, která ho sužuje, jako hybnou sílu ke své změně – transformaci.

Z kvantového úhlu pohledu je všechno jen informace. Opakující se nepříjemné situace, vyhrocené vztahy, pocity vyčerpání, blbá nálada, deprese, nemoci. To vše je možné změnit.

Po zpracování příčiny a jejím pochopení se spouštěcí kód rozpustí a Vy již nebudete potřebovat nechat si od svého okolí zrcadlit tento svůj postoj. A sami se svobodně rozhodnete, co si do svého života vpustíte a co opustíte.